Želva bahenní

Image076

(Emys orbicularis)

Oproti známým, v zajetí chovaným želvičkám je naše želva zbarvena spíše nenápadně. Její svrchní krunýř (karapax) je tmavý až černý se světlými skvrnami, často pravidelně uspořádanými. Spodní část krunýře (plastron) je nejčastěji žlutohnědý, někdy s tmavými plochami hlavně okolo švů jednotlivých šupin. Pokožka je tmavá, hlavně na hlavě a krku jsou nažloutlé skvrny. Dorůstá velikosti asi 20 cm.

 

Obývá klidné mokřadní biotopy většinou se stojatou, či slabě proudící vodou. Dává přednost husté vegetaci, kde nachází dostatek klidu ke slunění. Žere hlavně různé bezobratlé, ale i drobné obratlovce. Zdravé ryby uloví jen zcela výjimečně, spíše požírá už uhynulé exempláře

Na území naší republiky byla prokázaná na celé řadě lokalit. V historické době byla u nás želva vysazována na příhodné biotopy, protože představovalo postní jídlo. Na jižní a severní Moravě byl její výskyt pravděpodobně původní. V Čechách to s jistou nelze říci a spíše se jedná o introdukci. V současné době se u nás pravděpodobně vyskytují jen introdukovaní jedinci.

V České republice je zařazena do kriticky ohrožených druhů a v Červeném seznamu ČR spadá do kategorie taxonu, o němž jsou nedostatečné údaje (data deficient).